V minulých číslech jsme se věnovali tomu, jak se vyvarovat chybám na nejdůležitější části hřiště – putting greenu. Dnes se podíváme na nejčastější chyby začátečníků. Protože těmi jsme zkraje sezony tak trochu všichni.
Nejčastější chybou je příliš veliké očekávání od sebe samého. Úplně přesně řečeno: doufání v příliš dobrý výsledek vzhledem k tomu, na jaké technické úrovni hru zvládáte.
Většina golfistů nechodí pravidelně na trénink. A stejná většina golfistů pak logicky při turnaji hraje tak, že není se svým výkonem spokojena.
Psychika, okamžitá nálada, stav hřiště, povětrnostní podmínky, lidé ve flightu, to vše hraje velkou roli. Ale technika, kterou získáte při tréninku, je klíčová.
Kdo netrénuje alespoň jednou týdně, ten těžko bude mílovými kroky mířit k handicapu pod 10. Gary Player řekl na jednu poznámku diváka o tom, že má při hře štěstí, známý bonmot: „Čím víc trénuju, tím větší štěstí mám…“
Když máte natrénované čipy, není problém zahrát k jamce tak, že vám to tam spadne aspoň jednou za kolo. Kdo netrénuje čipy, tomu to tam taky spadne – ale jednou za uherský rok.
Golfisté se většinou nechají zmást tou nejlepší ranou, kterou dali, tím nejlepším turnajovým výkonem, který zahráli.
Nepodlehněte téhle iluzi. Jednou to možná vyjde, ale celkovou kvalitu určují dlouhodobé výkony. Proto raději říkejte: mám HCP 18, ale ve skutečnosti hraju tak na 25.
Mnoho golfistů také špatně kalkuluje, volí vzhledem ke svému výkonu maximalistickou taktiku. Místo, aby hrál na jistotu železem, riskuje s driverem i dřevem. Risk se vyplatí prakticky jen tehdy, když hrajete jamkovku a soupeř vede. Jack Nicklaus by vám mohl něco o hře na jistotu vyprávět, sám ji používal, kde to jen šlo. Vyhrál tímto stylem 18 majorů.
Nejlepší tedy je: podívat se vlastnímu švihu do očí. Asi neuvidíte žádné zázraky, ale když vyjdete z téhle reality, nebudete pak na hřišti zklamaní.
Na další zajímavé rady se podívejte na web Navzduchu.cz.