Kamil stojí na odpališti osmé jamky a právě prohrává svůj vnitřní boj s jamkou devátou. Kamil má za sebou hodně nevydařenou hru a tudíž i nenávratně zkaženou radost z hezkého počasí a liduprázdného greenu. Kamilovi při poslední ráně nečekaně naskočila do koncentrace neodbytná vzpomínka na výstřih nové kolegyně z auditu. A ještě než se dotkl míčku, bylo mu jasné, že tento konkrétní míček už nikdy neuvidí.
Se skloněnou hlavou a výrazem prudkého sebenaštvání nejvyššího ranku se Kamil došoural na parkoviště. Aby alespoň trochu zahnal chmury, naplánoval si v duchu doma vyhřátou koupel s vychlazeným šampaňským. I přesto, že slavit nebylo co. Přesně ve vteřině, kdy se Kamil natáhl po dveřích svého volva, že je otevře a nastoupí, vystoupil z právě příchozí toyoty policajt. Že měl Kamil čisté svědomí, vůbec ho nenapadlo, že tam ten policajt vystoupil kvůli němu.
“Dobrý den,” pozdravil slušně ten uniformovaný muž a pokračoval téměř bez nadechnutí. „Jste tím, kdo asi před dvaceti minutami skončil svoji hru na jamce číslo osm?“
“Jsem,” odpověděl nejistě Kamil a dodal zvědavě: “Jak to víte?”
Policista místo odpovědi nekompromisně vyšetřoval: “A odpálil jste svůj míček nad stromy, mimo hřiště a vůbec, mimo úplně celý tento obrovský golfový areál?”
“Pravděpodobně. Ale jak to všechno víte?” nemohl pochopit Kamil, který si byl zcela jistý tím, že jeho mizerný odpal nikdo neviděl.
“Váš míček trefil boční sklo právě projíždějícího vozidla. To následkem šoku řidiče dostalo smyk, nabouralo dalších pět aut a jeden hasičský vůz. Ten se tím pádem nedostal včas k nahlášenému požáru stodoly, která během následujících dvaceti minut shořela do základů. Chlape, můžete mi proboha říct, co s tím teď hodláte dělat?”
“Jistě,“ reagoval i přes zjevné policistovy nesympatie Kamil ochotně. „Příště hodlám snížit rotaci míče, vést hůl podél trupu a dokončit švih v rovnovážné poloze.“