Luboš je týpek, co nikdy nebýval zrovna vyladěný. Luboš kouří a pije a slovo vitamín používá místo nadávky. Luboš má psa, který se léčí s nadváhou, a kočku, která nikdy nespatřila denní světlo. Luboš se živí tím, že zvedá lidem telefony, pozdraví a pak poslouchá. Pak řekne oukej a zavěsí. Luboš umí vyřešit jakýkoliv problém s jakoukoli počítačovou technikou, o které normální člověk ví maximálně to, že je potřeba ji pravidelně dobíjet a bez funkční firewall nelézt na zapovězené stránky. Jestli Luboš někdy má nebo měl nějakou přítelkyni, se neví. Luboš téměř nevychází z domu dál než do trafiky nalevo a do večerky napravo od svého vchodu. Popravdě se neví, jestli Luboš vlastní nějaké boty na ven.
Lubošovi vloni v březnu, přesně dvaadvacátého, ruplo v bedně.
Přibližně sto lidem z jeho adresáře se toho dne zhroutil virtuální svět.
Přišla Lubošova maminka do Lubošova bytu, vyvětrala, odtemnila, uklidnila kočku šokovanou světlem, vzala si Lubošův telefon a rozeslala na všech sto čísel stejnou esemesku. Stejná esemeska šla na sto lidí s jinými čísly, ale stejnými jmény, protože Luboš měl všechny své klienty zapsané pod heslem „Deg@š“.
„Vážení přátelé. Luboše už pustili a brzy mu bude líp. Zrovna totiž nastoupil svůj osmnáctijamkový antistresový program.“ Vaše teta Lída