Obrovský pokrok

Už začátkem 19. století se hledalo vhodné dřevo pro shaft. Nejdříve to byl jasan, později vhodnější ořešák, dřevo mnoha barev a odstínů.

Dá se říct, že právě v 19. století odstartovala éra velkých korporací, zaměřených na výrobu holí. Už tenkrát si výrobci lámali hlavu s oříškem, jak upevnit shaft do hlavy hole. Také se tomuto období říká „scare neck“. Postrach pro krček. Díru pro shaft bylo v krčku hlavy nutné vrtat velmi opatrně, aby shaft neprošel až do spodku hlavy.

Byli to opravdoví mistři svého řemesla, Byla to opravdu velmi náročná práce s opracováním shaftu, vyfrézováním podložky, vyvrtáním otvoru pro upevnění hlavy atp. Opravdová alchymie. Dalo by se říct, že každý kus železa a dřeva byl jedinečný kousek!
Ale strojová a masivní výroba to zcela změnila a mistrovská rukodělná práce téměř (až na výjimky) vymizela. Je samozřejmé, že s dobou jde vše dopředu a proto máme teď ocelové a hlavně grafitové shafty, které mají své různé váhy a vyvážení, ale „klasika z ořešáku“ by nám zaručila stejnou službu při odpalu jako většina ocelových shaftů.

Proto se není čemu divit, že jsou „ořechové“ hole v dnešní době tak cenné a vzácné.