Soutěžní golf versus rekreační hra
Když si chcete zahrát na pláži beachvolejbal, nikdo od vás nebude očekávat, že si předtím střihnete deset tréninkových lekcí zaměřených na techniku útoku. Když se s partou chystáte na kuželky, na biliard, na badminton, na nohejbal, prostě si sbalíte co je potřeba (pokud je něco potřeba) a jdete. Zahrajete si, pokud se vám zadaří, máte z toho radost, pokud ne, tak to zapijete, ale v zásadě máte dobrý pocit z toho, že jste si vůbec zasportovali. Jsou prostě sporty, které si můžete jen tak v partičce celkem uspokojivě pinknout i bez toho, abyste to předtím hodiny, dny, měsíce a roky poctivě trénovali. No a pak jsou sporty, které vás zkrátka bez pořádného tréninku nepustí ke slovu. A k nim patří i golf. Ale jako všude, i v tom golfu platí, že všechno je relativní a vlastně záleží na úhlu pohledu.
Úhel pohledu číslo 1: úspěch a soutěžní golf
Příběh každého slavného jména, které v golfu něco dokázalo, je ve dvou bodech shodný. 1. Dřina v tréninku. 2. Věčná nespokojenost. Trénink je proces, ve kterém měníme stav svých úderů ze začátečnických na průměrné, z průměrných na dobré a z dobrých na výborné. 100 úderů? 1 000? 10 000? Kolik toho vlastně potřebujeme nastřílet, abychom se podívali ke špičce? A kdy je správný čas přejít z odpaliště na green? A kdy je správný čas přejít z tréninkové hry ke hře soutěžní? A jaký poměr mezi hrou tréninkovou a hrou soutěžní je ten nejlepší? Znáte odpovědi na tyto otázky?
A pokládáte si je vůbec?
Čas strávený v golfovém resortu se nerovná času strávenému tréninkem.
Pokud se budeme bavit o golfu z hlediska výkonu, nelze, než udělat z něj střed svého vesmíru. Přizpůsobit mu svůj denní režim, životní styl, rozpočet, dovolenkové destinace. A kromě kvality pracovat také s kvantitou. Zkuste se zamyslet, kolik času vám zabere váš golfový trénink a kolik z tohoto času skutečně trénujete. Denní tréninková rutina s vrcholovými ambicemi se blíží šesti hodinám. Zdá se vám to moc? Ale vůbec ne. Ani těch šest hodin vám velmi pravděpodobně nebude stačit k tomu, abyste dokonale natrénovali každou jednu herní situaci, které můžete čelit na turnaji.
Abyste vyhrazený čas vytížili co nejlépe, čistý tréninkový podíl z času stráveného v golfových botách by měl dosahovat 80% vyhrazeného času. Což je kromě vysokého tempa i slušný nárok na sebekázeň.
Úhel pohledu číslo dva: radost a rekreační hra
No jo. Život je jen jeden. A nachází se v něm spousta činností (golf), ve kterých nebudeme ani dokonalí, ani nejlepší a dokonce ani průměrní. Je to dostatečný důvod se těchto činností (golfu) nikdy nedotknout? Vůbec je (golf) nevyzkoušet? Co když je pro nás prioritou radost ze hry, co když nám ke spokojenosti stačí nepatrné úspěchy a to, že umíme překonávat překážky? Začít v dospělosti s něčím novým? Co když hraním golfu sledujeme x dalších společensky, zdravotně, nezávadných, duševně obohacujících cílů a nejenom handicap?
Máme tady dva úhly pohledu a dvě (pokud to hodně zjednodušíme) skupiny golfistů. Patříte k té první a ta druhá je pod vaší rozlišovací schopnost? Patříte k té druhé a ta první je pro vás zčásti obdivovanými celebritami a zčásti nepochopitelnými mimozemšťany? A co na to odborná veřejnost? Odborná veřejnost se trápí hledáním rovnováhy mezi tlakem na co nejvyšší golfovou úroveň členů golfových klubů a zároveň na udržení, či dokonce nárůst golfové členské základny. Odborná veřejnost se celosvětově vyrovnává s úbytkem golfistů. A tak dělá kompromisy. Už není tak přísně elitářská, už se o golfistech nemluví jako o snobech a o golfu jako o sportu pro horních deset tisíc. Zajímalo by nás, co si o tom myslíte vy. A ve které se vidíte skupině.
